Ze zápisků naší policie

Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale to
jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.

Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství
pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 Kč.

Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými
náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už
nemyslel.

Několikrát jsem ho vyzval, aby zastavil, ale on padal z okna
dál.
Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo,
což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.

V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi
padesát jiných lidí, které jsem neznal.

Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem
střílel do vzduchu, ale to bylo tři dny před tím, a to zadržený
asi neslyšel.

Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.
Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl,že ho
chceme zatknout.

Nasadil jsem mu pouta, a než jsem se vzpamatoval, utekl
i s policejním psem.

Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu
musel nasadit já. Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi
služební pes nevydržel s nervy a kousl ho také.

J.K. se při zatýkání bránil tak intenzivně, že jsme se po
chvíli už bránili my.

Hrubě mne urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.

Narazil jsem do telefonního sloupu, protože jsem chtěl
zabít mouchu.

Ten náklaďák nacouval skrz přední sklo do manželčina obličeje.

Když jsem přijížděl domů, vjel jsem omylem do jiného dvora
a naboural do stromu, protože ho doma na tomto místě nemám.

To druhé auto do mě nabouralo bez jakéhokoli předchozího
varování.

Před jízdou jsem něco vypil. To ale nebylo nic proti žízni,
kterou jsem měl. Nehodu tedy zavinila manželka, která přesolila
oběd.

Ten děda, kterého jsem porazil, by se na druhou stranu
silnice stejně nedostal.

Myslel jsem si, že mám stažené okénko. Zjistil jsem ale, že
je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven.

S odcizeným autem jsem jel dost rychle, nemohu ale říci
kolik, protože se mi všechno pro opilost rozmazávalo. V autě
jsem ale už nepil.

Chodec do mě narazil a pak mi skočil pod auto.
Ten chodec váhal, kterým směrem se má vydat, a tak jsem
ho přejel.

Když se mi stala nehoda, řídil jsem vůz už čtyřicet let a
usnul za volantem.

Kde se vzalo, tu se vzalo, přijelo neviditelné auto,
narazilo do mého vozu a zase zmizelo.

Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si
sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky.

Ve tváři toho starého pána, který se odrazil od kapoty mého
auta, jsem si všiml nečekaně smutného výrazu.

Nepřímou příčinou této nehody byl chlapík v malém autě s
velkou hubou.

Před jízdou jsem požil alkohol v množství šesti velkých
alkoholů, ale podotýkám, že zatáčku jsem přehlédl jen
proto, že foukal dost silný vítr.

Telefonní sloup se rychle přibližoval. Snažil jsem se mu
uhnout z cesty, ale najednou mi narazil do předku auta.